Z pivovaru do světa IT

Když Michal odpromoval v roce 1987 na Vysoké škole ekonomické v Praze, přál si především dvě věci. Neskončit ve výrobní firmě a zůstat co nejdále od IT. Nakonec se mu povedl pravý opak.

„Nastoupil jsem do Pražských pivovarů, což byla výrobní firma, a později jsem dostal za úkol tam na zelené louce vybudovat IT oddělení.“ směje se Michal a pokračuje, „Začínal jsem na ekonomickém úseku podřízeném finančnímu náměstkovi, dnes bychom té pozici říkali finanční ředitel, a nejprve jsem si prošel šestiměsíčním zaučovacím kolečkem. Následně jsem přešel na oddělení odbytu a měl prodávat pivo. Tohle všechno bylo za dob socialismu, toho piva moc nebylo, takže jsem ho spíš přerozděloval, než přímo prodával.“

Když Michal nastupoval do svého prvního zaměstnání, rozhodně nedostal základní výbavu kancelářského zaměstnance 21.století, tedy notebook a telefon se sim kartou včetně internetového připojení. Celá firma disponovala pouze dvěma počítači s úsměvnou kapacitou 20 MB na operační systém a na 20 MB na data. A data zpracovávala u externí organizace na ruském mainframu EC 1046.

„Po sametové revoluci se začal rozpadat trh a přišla privatizace. Před ní byli hlavními zákazníky RÁJE, zkratka pro Restaurace a jídelny, a k tomu JEDNOTY – velké samoobsluhy, kde se prodávalo lahvové pivo. Tyto řetězce se rozpadaly a začali přibývat soukromníci. No a my jsme měli velký problém obsloužit nové zákazníky, protože jich za týden přišlo i 100. Naše IT infrastruktura, jestli tomu můžu tak říkat, na to nebyla vůbec připravená. Tak jsem dostal za úkol to zkrátka vyřešit.“ vysvětluje Michal.

V roce 1991 si Michal udělal vlastní výběrové řízení na dodavatele nového informačního systému, z něhož nejlépe vyšla společnost COPA, německý software house. Jeho dobrý úsudek byl potvrzen o pár let později, kdy společnost COPA koupil SAP, jeden z nejznámější dodavatelů ERP softwaru. Na základě softwaru COPA si SAP později postavil vlastní řešení pro nápojový průmysl.

Výsledky výběrového řízení Michal prezentoval panu řediteli: „Ten s mým výběrem souhlasil a řekl mi, ať se rovnou postarám i o jeho zavedení. To rozhodně nebyla práce pro jednoho člověka, což naštěstí chápalo i vedení, a já jsem tak mohl začít budovat svůj první IT tým. Zprvu nás bylo pět a za čtyři měsíce jsme od podlahy vybudovali datové centrum. Tehdy jsme tomu říkali výpočetka.“ Kromě toho vybudovali počítačovou síť v Pivovaru Smíchov, pivovaru Holešovice a pivovaru Braník. Všechny propojili do WAN (Wide Area Network = počítačová síť pokrývající rozlehlé geografické území) a přidali k nim ještě stáčírny lahvového piva Kladno a Mělník a velkoobchodní sklad na Vinohradech. Dále kompletně zprovoznili obchod, a to od příjmu objednávek až po fakturaci.

Počítač dlouho vybírat nemuseli, na trhu byl totiž pouze jeden, na kterém ERP aplikace od společnosti COPA běžela, a to AS/400 od IBM. Michal dodává, že kdo dělá v IT více než 20 let, tak mu název rozhodně cizí nebude. Do výpočetky rovněž nainstalovali moderní telefonní ústřednu HICOM od společnosti Siemens, kterou měli v té době pouze oni a prezidentská kancelář.

„Když to dneska někomu vyprávím, tak mi lidé říkají, že je to takový hezký projekt na dva roky. Ale tehdy byla úplně jiná doba. My to zvládli za 4 měsíce. Ve společnosti panovalo neskutečné nadšení a všichni jsme měli obrovský elán. Zkrátka jsme najednou dostali možnost si sáhnout na moderní americké technologie. Chtěli jsme dokázat, že se můžeme dostat na stejnou úroveň jako pivovary v Německu nebo Rakousku. Dnes je přesčas skoro sprosté slovo. Tehdy? Šel jsem z práce ve dvě hodiny ráno a v osm jsem byl zase v práci. A vůbec mi to nevadilo, protože jsme zkrátka něco budovali. A byť je to už 30 let zpátky, tak na tu dobu velmi rád vzpomínám. No a pak jsme si u toho také uvědomovali, že pokud se nám to nepovede, tak tady za pár let Pražské pivovary už vůbec nemusí být.“ vypráví Michal a mně z toho naskakuje trochu husí kůže.

Tak, jak se měnily poměry ve společnosti, změnily se i v Pražských pivovarech. Michal dostal nabídku od IBM a přešel na stranu dodavatele. Staral se o klienty jako Coca-Cola, Skanska (tehdy největší stavební firma v republice) nebo ŠkoFIN, k tomu měl na starosti i všechny pivovary a pár výrobních firem. IBM začala postupně budovat tzv. vertikály, tedy oddělení zaměřená na určitý typ podnikání. Jedno oddělení se specializovalo na telekomunikaci, další na státní správu nebo banky a pojišťovny. A tak před Michalem za chvíli stálo zásadní kariérní rozhodnutí.

„Dostal jsem na výběr. Buď jsem si mohl nechat Coca-Colu a k tomu své milované pivovary, nebo se zaměřit na industry. Manažer z industry mi byl lidsky bližší, tak jsem šel tam. Měl jsem pod sebou 10 obchodníků, až se jednoho dne někdo v USA rozhodl, že „moji“ vertikálu celosvětově zavřou. Vtipné na tom je zpětně to, že ji za 5 let po zavření začali budovat znovu, ale už s jinými lidmi.“ popisuje nepředvídatelné korporátní procesy.

Michal nejprve zvažoval, že díky tomu svou IBM kariéru ukončí, ale nakonec se svým nadřízeným odešli do IBM Global Services, kde měl řešit prodej hardwarového servisu. To mu zprvu nepřipadalo jako dostatečná výzva po všech těch zkušenostech, které za svůj život nasbíral.

Ale rozhodl se to zkrátka alespoň zkusit: „Řekl jsem si, Michale neblbni, zkus to na půl roku a rozhodni se až pak. Navíc jsem tam měl skvělého šéfa a kolegu z Ostravy, se kterým jsme se předháněli, kdo bude mít lepší čísla. Za rok jsme ve dvou lidech podepsali 230 kontraktů a zvedli obrat o 11 %, což je z původního obratu 10 milionů dolarů zajímavé číslo.“

Michal v roce 2002 dostal v IBM příležitost mít na starosti prodej řešení a služeb zákazníkům z finančního sektoru a kdyby nepřišla jiná nabídka, dělal by to dodnes. Jaká nabídka? V roce 2002 IBM koupila konzultantskou společnost Pricewaterhouse Coopers, známou jako PwC. S jedním z nových kolegů z PwC se Michal dobře spřátelil, nicméně právě tento kolega se vnitřně ztotožnit s kulturou IBM nedokázal, a tak přešel do společnosti Logica. A chtěl, aby tam Michal přešel spolu s ním jako obchodní ředitel.

„Nabídku jsem nakonec přijal, protože jsem po téměř 13 letech v IBM cítil, že je čas na kariérní posun. Nabídka vypadala velice dobře po všech stránkách, nicméně jsem si sám dopředu neověřil, jak na tom Logica skutečně je. Realita byla taková, že Logica byla v té době těhotná se samými problémy. Můj kamarád odešel po půl roce, stejně jako generální ředitel, já jsem odešel po 13 měsících. Logica byla jedním z mých největších kariérních omylů. Ale i to k životu zkrátka patří.“ uzavírá jednu část své kariérní cesty Michal.

To byl rok 2007, který byl ve znamení ekonomické konjunktury. Michal pomalu nestíhal obíhat pohovory a za 2 týdny dostal i 12 nabídek. Nakonec si vybral společnost CISCO SYSTEMS, kde vyhrál výběrové řízení z celkem 25 kandidátů. Tam získal na starosti dva klienty – skupinu ČSOB a skupinu České spořitelny. Obchody se dařily až do okamžiku začátku velké ekonomické krize, která v roce 2009 v CISCU odstartovala redukci stavu zaměstnanců. Ze 75 lidí jich zůstalo 50. Jedním z odchozích byl i Michal.

„Byla to drsná doba, nejen pro mě. Bez práce jsem byl tři a půl měsíce, obešel jsem snad 30 různých pohovorů. Už mi bylo i krajně nepříjemné mluvit dokola sám o sobě každý den. Nakonec jsem zakotvil ve společnosti Profinit, což byl takový přechod z velkých zahraničních korporací do menší společnosti, tahle konkrétně byla v té době i ryze česká.“ vypráví Michal.

Přestože Michalovy prodejní výsledky byly dobré, nebyly dle managementu v souladu se strategií firmy, což vytvářelo jistou tenzi. Naštěstí v té době Michala oslovila externí náborová společnost, jestli by se nechtěl ucházet o místo obchodního ředitele v Ness Technologies. Výběrové řízení Michal vyhrál a v prosinci roku 2010 nastoupil. První rok se dařilo skvěle, ale pak přišla další finanční krize, která postihla celý trh. Obrat se tehdy propadl o 40 % a Michalovi bylo doporučeno, aby si hledal nové místo.

„Dnes už v Nessu není z původního managementu nikdo. Tehdy jsem oslovil personální agentury, kterým jsem předal svůj životopis s tím, že hledám nové příležitosti. Díky jedné z nich jsem na další tři roky zakotvil ve společnosti Informática El Corte Inglés, což je IT společnost zaměřená na systémovou integraci. Po třech letech se ale v zahraničí rozhodli, že zavřou všechny pobočky v Evropě kromě Španělska a Portugalska a všechny volné zdroje budou investovat do Střední a Jižní Ameriky. Pak jsem se nějakou dobu kariérně hledal, až jsem se našel v ApiTree.“ usmívá se Michal.

ApiTree je co do počtu zaměstnanců nejmenší firmou, ve které Michal kdy působil, o to více ho práce a lidi v ní baví.

„Velkou výhodou ApiTree jsou lidé, kteří za ním stojí, což je Aleš a Simča. Od samého počátku hledali nejen zkušeného obchodníka, ale také trusted advisora, který bude moci ovlivnit směřování společnosti. A to z obyčejné práce dělá zkrátka něco víc.“ popisuje svou ApiTree zkušenost Michal, „Zároveň si neuvěřitelně cením to, že v období covidu jsme drželi pohromadě jako tým, byť se business jako takový na chvíli zastavil spolu s celým světem. Teď se naštěstí zase daří a mně se tak lépe usíná.“

A jak se dělá business v IT teď?

„Rozhodně to není nic snadného. Dříve v podstatě stačilo stát u faxu a sbírat poptávky, konkurence byla minimální. Dnes je příliš mnoho kohoutů na jednom hnojišti a IT firmy se musí umět odlišit a prodat. Pokud někoho láká IT, doporučil bych jít dělat vývojáře nebo jakéhokoli úzce specializovaného člověka. Protože realita je taková, že nás manažery můžou vždy nahradit. Ale vývojáře nebo technika jen tak nenahradíš. Nicméně nikoho od businessu odrazovat nebudu, jen to chce vytrvalost, slušnost a velkou odolnost vůči stresu. Pokud tohle někdo má a chce hledat štěstí v obchodním IT světě, směle do toho.“ uzavírá a povzbuzuje na závěr Michal.